Bergamo - Milano

Bylo to tak krásné si zase po tak dlouhé době vyrazit na výlet. Jen já, má spřízněná duše a spousta míst čekajících na své objevení. I když původně to měl být hlavně relax po hezky zakončené, odevzdané a prostě po všech stránkách hotové diplomové práci, ta se v době odjezdu sice nacházela ve své finální podobě, nicméně nezkontrolována, neopoznámkována a vůbec celkově nevyřešena. Ale tak co. Výletu to i tak nebránilo.

Květnový výlet byl tentokrát nezvykle ve znamení Itálie. Přeci jen jsem si za ta poslední léta zvykl jezdit už jen do Španělska a všechny ostatní země jsem začal brát tak nějak exoticky. Avšak hezká akce Ryanairu, kdy za zpáteční letenku Brno - Bergamo zaplatíte něco přes 400 Kč, se musela bezpodmínečně využít! Vždyť tolik dnes stojí i cesta do té blbé Prahy, tak by byl hřích nevyužít fantastické možnosti prozkoumat Lombardii. A dámy a pánové, Lombardie je jedinečná!

Naším prvním cílem bylo strávit romantické odpoledne a noc v Bergamu. I když by se všeobecně dalo říct, že je to jen letiště pro Milán, skutečnost je jiná - toto městečko má svoje kouzlo, ač to tak na první pohled nemusí vypadat. Mluvím teď především o starém Bergamu, tzv. Città Alta, kde se na celé odpoledne můžete ztratil v úzkých kamenných uličkách přeplněných neuvěřitelnými cukrárnami. Neuvěřitelnými především ve smyslu těch úžasných sladkostí, které se na člověka usmívají a nutí ho k nezřízenému žraní. Cukrářským vrcholem je pak v Bergamu místní specialita "polenta e osei", krásně žluťoučká dobrůtka se spoustou dobře umístěných kalorií. Už jen kvůli těmto cukrářským výtvorům se vyplatí do Bergama  vyrazit. Ovšem skutečným vrcholem je něco docela jiného...

Fragolino Hostel je totiž boží. Tam to vlastně všechno začalo, tam jsme se poprvé přesvědčili, že v Lombardii to půjde i jinak než italsky a že ne nadarmo většina ubytovacích zařízení má své webovky kromě italštiny a angličtiny také ve španělštině. Majitelka Fragolino Hostelu je totiž Španělka a už jen to je pro španělsky zatížené výletníky velké plus. Fragolino Hostel však nenabízí jen tuto skvělou majitelku, nýbrž také prvotřídní služby, které jsou v mnohých ohledech lepší než mnohahvězdičkové hotely. Opět po čase jsem si zde uvědomil, proč vlastně tak rád přespávám v penzionech. Ono je tam totiž všechno mnohem milejší a bezprostřednější, o čemž jsme se ostatně přesvědčili hned další noc, kterou jsme trávili v jednom z mnoha ohvězdičkovaných milánských hotelů. Kromě stylového vybavení, příjemné majitelky a čistoty se Fragolino Hostel v Bergamu může chlubit ještě jednou úchvatností - televizním přijímačem. To totiž nebyla jen tak ledajaká televize. Zatímco ve standardním čtyřhvězdičkovém hotelu dostanete standardní televizi se zhruba 20 až 30 kanály ve čtyřech či pěti evropských jazycích a několika neslušnými programy, které je však třeba platit zvlášť, ve Fragolinu k té televizi byl také disk s stovkami kvalitních filmů. A i to porno bylo v ceně! :-))) Když jsem tak brouzdal tím nepřeberným množstvím španělských filmů, připadal jsem si skutečně tak, jak káže heslo tohoto penzionu v Bergamu: jako doma...

Druhý den našeho bleskového výletu už patřil plně Milánu coby hlavnímu cíli naší cesty. Pravdou je, že město celkové působí lehce fádně, nicméně jeho centrální bod je pěkný a živý. Vlastně až moc. Plac před Il Duomo je totiž plný všemožných existencí v čele s neuvěřitelně dotěrnými Afričany, kteří vám neustále strkají na ruku nějaké "africké" provázky/náramky. Tihle chlapíci mají těžký život, o tom jsem z Barcelony náležitě poučen, avšak takhle se vnucující nejsou snad ani maročtí trhovci. Když se ale oprostíte od všech těch dotěrů a otrapů, milánský Dóm skýtá krásnou a vznešenou podívanou. A hned vedle na vás čekají všechny ty hloupé posh obchody, i když ve velice krásné galerii, to se musí nechat. Pro mě osobně Galleria Vittorio Emanuele II je tím nejkrásnějším, co se dá v Miláně potkat a kdybych se někdy náhodou zbláznil a chtěl bydlet v Itálii, v této pasáži by to šlo :-P

O moc víc už se toho vlastně nestihlo, inu je to zajímavý kraj a na jeho řádné prozkoumání by to chtělo týden až dva...nějaký sponzor na obzoru? Co dodat závěrem? Za ty necelé tři dny v Lombardii jsme potkali docela dost španělsky mluvících lidí, tedy pro vás šikovné mluvící tímto jazykem bude tento kraj velice příjemný. Co je tak trošku dost chybka, zvlášť v Bergamu (ale mám pocit, že i v Miláně by to byl solidní problém), když dostanete po osmé hodině večerní chuť na šampaňské a jahody, budete to mít těžké, jelikož zde neexistují žádné obchůdky otevřené 6-24 nebo nedejbože 0-24. V osm se zavírá a o nedělích se nedělá, tak jak je to ostatně na západě zvykem. Dalo by se říct, že Lombardie má smůlu na imigranty - chybí tu šikovní Číňané a Pákistánci, kteří jinde takové milé večerky provozují. Nebo možná právě tady hledejme příčinu drsného italského zadlužení. Když už mají půjčených tolik peněz, evidentně takové obchody nepotřebují a stravují se 3x denně výhradně v restauracích...

Il Duomo