Původně tu měl být nějaký hezký reportážní článek zachycující jeden smuteční průvod. Času je však tak malinko, que no puede ser. Pravda je koneckonců taková, že náš exprezident zůstává skutečně v mnoha lidských srdcích. Když jsem ve čtyři ráno procházel ospalým Brnem, ptal jsem se sám sebe, kolik lidí asi tak může jít a přijet ze všech koutů republiky, jen aby doprovodili Václava Havla na jeho poslední cestě na Hrad. Faktem je, že jich bylo hodně. Tolik pohromadě jsem jich vpravdě ještě neviděl. Ten proud byl tak nekonečný, že zatímco jedni se teprve dostali na Karlův most, prezident již byl překládán na slovní celebritu toho dne - lafetu.
Hradčanské náměstí poté ztichlo, až na pár ojedinělých vlastenců, co přišli zabalení v české vlajce a rozčilovali se nad tím, jak málo spoluobčanů je v tom podpořilo. Pravdou je, že nejvíce byla opravdu vidět ona nijak velká slovenská vlajka, zatímco české jste na kamerových záběrech hledali marně. Ale možná to bylo jen vyjádření úcty, vždyť na hokeji je vlajek vždy plno! Netřeba hned ze všeho vinit naši národní hrdost, nebo ne..? Bylo to stejně zvláštní, jaké množství lidí si před Hrad přišlo na dvě hodinky jen tak postát v té ošklivé zimě, aniž by viděli byť jen záblesk z velkoplošné obrazovky. O samotné rakvi ani nemluvě... Nicméně i v takovém okamžiku to bylo, nedá se to říct jinak, stylové. Tělo exprezidenta se pomalu blíží před samotný Hrad a z oblohy se spouští první kapky deště, následované posléze malými kroupami. A lid to vše ještě odmění potleskem a cinkáním klíči. Já myslím, že na nás může být náš první prezident hrdý.
Průvod skončil poměrně rychle a najednou už nebylo v uplakané Praze co dělat. Chtělo to nějaký spontánní výlet. Třeba do končin, které ještě stále čekaly na mé prozkoumání. Litoměřice jsou malé město. Ale s hezkým náměstím...tedy respektive s pěknými a starými domy na tom náměstí. Plocha samotná totiž trpí stejně jako v mnoha jiných městech - slouží především jako parkoviště a to vůbec hezky nevypadá. Ale co už, je třeba vyzdvihnout vždy jen a jen přednosti. Tak kupříkladu bramborové spirály na vánočních trzích - hezká cena, vynikající chuť a pro Moraváky exotičnost. Kdo přinese bramborové spirály na příští brněnské vánoční trhy??? A ještě jedna kulinářská úžasnost. Litoměřická Dlouhá třída (nebo spíš jen ulice) skýtá jedno chlebíčkové potěšení. V místních lahůdkách seženete hezký normální chlebíček za 8 (!) korun. Veliká a příjemná změna oproti velkoměstským cenám...
Stačí však vydat se na zpáteční cestu do Prahy a opět se propadnete do deprese jménem Terezín. Na jaře to může být milé místo, ale mám pocit, že svým způsobem děsivější a depresivnější místo pro koncentrák už ani vybrat nešlo. V zamračených podzimních a zimních dnech je to pak vrchol. Těžko říct, co konkrétně na mne tak působilo, ale asi to byla kombinace mnoha opuštěných domů, širokých a mrtvě vypadajících prostranství s p(r)ořezanými stromy, nekonečné hradby terezínské pevnosti, to zvláštní ticho a nikde ani živáček...
To všechno mohlo tedy vydat na dva pěkné a obsáhlé články. Ale bohužel ne nyní. Nyní už volají jen příjemné věci. Například výlet s krásnou slečnou do krásného města, co víc si přát? :-) Budu se tam mít určitě moc hezky v tak nádherné společnosti.
Tak tedy mnoho štěstí do roku 2012, který prý bude složitý a nepříjemný. Ale to bude záležet aspoň trošku i na nás samotných, takže ještě neztrácejme naději. Za týden pááápááá s novými články!
Kdybys byl v Litoměřicích v létě, mohl by sis tam koupit kopeček zmrzliny za 7 kč ;)
OdpovědětVymazat