17 inspirativních spisovatelů

Před nějakým časem jsem se zamyslel nad všemi spisovateli, kteří mne zatím stihli nějak významně ovlivnit nebo inspirovat. Vybral jsem z nich skupinku 17 těch nejdůležitějších. Takový seznam se během let mění, na počátku roku 2012 je však následující... (abecedně)

MATEO ALEMÁN

Španělský spisovatel, jehož spisovatelská dráha je docela podobná dráze Miguela de Cervantese. Údajně se i v několika okamžicích prolíná. Zatímco ze Cervantese udělal romantismus legendárního spisovatele, Mateo Alemán se svým pikareskním románem Guzmán de Alfarache byl takřka zapomenut. Já osobně mám pikareskní romány moc rád a společně s Lazarillem z Tormesu je ten Alemánův můj nejoblíbenější. 400 let staré dílo a přesto zábavné, živé a kvalitní. Pro všechny, kdo rádi čtou historické romány hlavně pro jejich středověkou atmosféru: Nevěřte jim a radši si vychutnejte středověký originál.

CHARLES BUKOWSKI

Možná je trošku vulgárnější :-P ale na druhou stranu, máloco se čte tak dobře. A bohémské postavy z jeho románů jsou zkrátka stylové a svým způsobem inspirativní...ne přímo do života, ale pro literární tvorbu rozhodně. Milovníci špinavého realismu ocení jeho knihy i zfilmované. Opravdovou parádou je pak film Barfly, jehož scénář napsal sám Bukowski.

MIGUEL de CERVANTES SAAVEDRA

Sám Cervantes byl hodně inspirativní a prožil život jako z románu. Má španělská historie začala právě tady, u toho největšího možného španělského velikána. Don Quijote byl do té doby jen jedna z mnoha knih, které nám byly v hodinách literatury doporučovány. A prakticky pořád se k ní někde odkazovalo. Tak jsem si ji přečetl. Dnes si myslím, že se na ni naopak odkazuje hodně málo. Don Quijote je 400 let starý a pořád vynikající, inspirativní a moc pěkně se čte. Díky této knize jsem se začal učit španělsky opravdu seriózně. Aby jednou nastal čas, kdy si ji budu moci přečíst v originále. Ten čas právě nastává...

FJODOR M. DOSTOJEVSKIJ

Dostojevskij píše působivě. Já osobně mám od něj ale nejradši jeho malý román Hráč. Zločin a trest, Idiot a tak dále, to jsou světové klasiky, pěkné, avšak mě nejvíc oslovil právě Hráč. Je vidět, že ruleta se za ta léta vůbec nezměnila a to, jak Dostojevskij popisuje ruletu a pocity jejího hráče, je pura realidad. Sám jsem si to párkrát ověřil...

JOSEP MARIA ESPINÀS

Ryze katalánský spisovatel, mimo jiné autor textu hymny FC Barcelona. Mám ho rád pro jeho díla, která se věnují Barceloně a Katalánsku. Jeho cestopisy jsou úžasné, i když už trošku neaktuální. Ale i tak je moc hezké číst si o barcelonských ulicích a katalánských městech před 40 lety.

ANNE FRANK

"...Ik moet iets hebben naast man en kinderen, waar ik me aan wijden kan! Ik wil nog voortleven ook na mijn dood!..."    (5. 4. 1944)

PEDRO JUAN GUTIÉRREZ

Je to vlastně takový Charles Bukowski hispanoamerické literatury. Vrcholný špinavý realismus z exotického kubánského prostředí. Je pravda, že čím víc člověk něco takového čte, příběhy se tak trochu opakují. Ale co už, zkrátka a dobře mám nejspíš slabost pro špinavý realismus, a proto se v tomto seznamu objevují dva jeho vrcholní představitelé a jeden jeho předchůdce (viz. Pablo Palacio). Mimochodem, v komunistických státech se často mluví o cenzuře a podobných mnohem horších věcech. Je tedy pravda, že Pedro Juan Gutiérrez vydává své knihy spíše v Barceloně než v Havaně, avšak kdybych já byl zlý totalitní vládce, nenechal bych někoho tak v klídku psát zrovna to, co píše Pedro Juan. Ale to už sem nepatří, inspirativní je podobně jako Bukowski. Něco na tom špinavém realismu prostě je.

KNUT HAMSUN

Dnes prakticky zapomenutý norský spisovatel kdysi býval skutečnou literární celebritou. Společně s Hemingwayem jsou jedinými držiteli Nobelovy ceny za literaturu v tomto seznamu. Hamsun ji dostal v roce 1920, když už za sebou měl pěknou literární kariéru, která započala úchvatným realistickým románem Hlad. Historie si ho však bohužel pamatuje i jako podporovatele nacismu. Během II. světové války se přiklonil na stranu zlých. Setkal se dokonce i s Hitlerem a v roce 1943 dokonce věnoval svou medaili Nobelovy ceny jednomu z předních nacistických pohlavárů J. Goebbelsovi. V té době však bylo Hamsunovi již přes 80 let a jeho duševní způsobilost byla čím dál menší. Poslední roky života strávil v blázincích.

Tedy víc než zajímavý osobní příběh jednoho spisovatele. To všechno ale nechme stranou. Faktem je, že zmiňovaný román Hlad (1890) je přelomovým a vizionářským dílem. Hamsun byl hodně ovlivněn Dostojevským a já osobně bych řekl, že v určitých aspektech ho i předčil. Dnes je tento román bohužel zapomenutý podobně jako jeho autor, nicméně zasloužil by stejnou pozornost, jaké se dostává předním ruským a francouzským realistům.

ERNEST HEMINGWAY

"So if you have loved some woman and some country you are very fortunate and, if you die afterwards it makes no difference."    (Green Hills of Africa)

FRANZ KAFKA

Ne romány a povídky, ale deníky, dopisy a následné životopisy. To je Kafka. 
Nejpoctivější spisovatel.

JOHN MOORE

Pravděpodobně autor nejméně hodnotné literatury ze všech jmenovaných (ano, ještě méně hodnotné než špinavý realismus :-P). Ale je to můj oblíbenec. Jeho pohádky pro dospělé se prostě hezky čtou.

HARUKI MURAKAMI

Pravděpodobně nejlepší současný spisovatel. A zasloužil by si Nobelovku. Je zvláštní, že člověk z tak odlišné kultury dokáže proniknout k tolika Evropanům, přičemž na tom ani zdaleka nemá podíl jeho exotičnost. Murakami zkrátka píše... pěkně. Chtělo by to plně objevit jeho kouzlo a řádně ho zkopírovat. To by se pak psaly knihy! Co se týče prodejnosti - bestsellery, a co se týče kvalitativní stránky, nebylo by vůbec za co se stydět. V dnešní době dokonalá kombinace.

PABLO PALACIO

Vlastně ani já ho ještě moc neznám, ale má velice zajímavý životopis, ač krátký. Osamělý ekvádorský spisovatel, který dle některých byl takovým latinoamerickým Kafkou a zemřel ve věku 40 let v blázinci. Jaká asi bude jeho tvorba?

ABBÉ PRÉVOST

Od chvíle kdy jsem si poprvé přečetl Manon Lescaut, jsem zaujatý proti Shakespearovi. Protože kupříkladu Romeo a Julie je ve srovnání s Manon Lescaut hloupá telenovela o dvou slabých lidech, kteří absolutně neumí bojovat za svou lásku. Možná si to tehdejší doba žádala, ale ze svého dnešního pohledu se nestydím Shakespearovu údajnou klasiku zcela zavrhnout. Pokud chcete slyšet skutečně silný a tragický příběh o lásce, tak jedině zde u Prévosta.

MERCÈ RODOREDA

Je právem tou nejlepší katalánskou spisovatelkou. A já osobně ji mám rád za to, jak krásně dokázala ve svých knihách zachytit Gràcii a okolí - místa, kde se narodila a vyrůstala. Speciální inspirativní kapitolou je pak její román La plaça del Diamant a její hold gràcijské Festa Major.

JORDI SÁNCHEZ

Je především vynikajícím hercem, ale zároveň píše i hezké divadelní hry. Upřímně, existují rozhodně i lepší a zábavnější hry, ale stejně je na Jordi Sánchezovi něco, co se mi líbí a inspiruje mě. Co přesně to je, to zatím nejsem schopen přesně říct. Každopádně to, že je z Barcelony a ta mu je občas inspirací, je rozhodně velké plus!


JOANOT MARTORELL
Z abecedního pořadí vybočující, jelikož jeho vliv na můj život započal teprve nedávno. Vyvinul se nenápadně z hodin Josepa Pujola, díky němuž jsem si k dílu tohoto spisovatele získal takový vztah, že pro mne byl jedinou reálnou volbou, která mohla propojit svět katalánský a svět striktně španělský, který bude udávat tón mé první vědecké práci :-P To je dost nepříjemný začátek, snad si Martorell i navzdory tomu své místo v žebříčku top 17 udrží...